# 7 MÁ CESTA DO SANTIAGA- 3. DEN

Oviedo- Grado

26 km

První den, kdy jsem konečně na trase. V plánu je dojít do Grada, ale trasa má 25 km (od ubytování k ubytování), to nevím, jestli ujdu hned první den.

Vstala jsem brzy ráno a celý hostel ještě spal. Na pokoji jsem byla s jednou slečnou a nechtěla jsem ji budit, když budu ráno balit. Tak jsem pobrala všechny věci a sbalila se ve společném obýváku. Samozřejmě mi při balení vše padalo, na všeho jsem narážela a dělala hrozný bordel (ale nechtěla jsem!). Bylo mi tak trapně, že jsem už chtěla jít pryč 😀.

Na cestu jsem měla banán, sladké pečivo, džus. Celou kombinaci posnídám cestou přes Oviedo. Celá cesta od hostelu je krásně značená, na zemi jsou buď mušle nebo jsou značky na sloupech. Zkrátka, v Oviedu nemůžeš odbočit blbě! Přesto jsem měla zapnutou mapu v aplikaci Camino Ninja. Jdu městem, potkávám lidi mířící do práce. Nikdo mi nepřeje Buen Camino 🙁. Všude jsem četla, jak jsou španělé milí lidé a přejí ti šťastnou cestu. Tak možná je moc brzy ráno. Potkávám prvního poutníka a mé první Buen

Camino ❤️. Začínám se cítit jako poutník, jako kdybych na tu trasu patřila.

Po projití města jsem se dostala k ceduly, která mapuje celou trasu- viz foto. Od cedule je cesta hezky do kopečka. Stoupám po malé silničce, kolem jsou pastviny a na nich krávy, které zvoní do mého rytmu. Jdu sama, ale sama se necítím. Zpívají ptáčci, krávy zvoní zvonkem, kokrhá kohout, míjím vesničanku a předem si dobré ráno. Je tu krásně!

Míjím kapličku, kde si sama natisknu razítko. Četla jsem, že každý den musím sbírat minimálně 2 razítka. Jdu chvíli po silničce, poté lesem, poté po silnici, kde jezdí auta, potom přes most a poté opět lesem. Terén se tu střídá.

Je zima a mlha, mám oblečené spodní termotriko, na tom triko s dlouhým a nákrčník. Jelikož chodím stále nahoru, dolů, tak na bundu je moc teplo, ale nesmím se zastavit, jinak by mi byla zima. Potkávám další dva poutníky. Mají vražedné tempo a tak mě předchází a mizí v dálce. Jdu si tempem zvaným „na pohodu“. Vycházím brzy ráno, abych měla dostatek času dojít a poté si odpočinout.

Míjím vesničku, ve které by mělo být albergue a občerstvení, ale nikoho nevidím a stydím se tam jít. Tak jdu dál, sednu si na trávu a dám si svoji proteinovou tyčinku. Najednou z restaurace vycházejí ti dva poutníci a znovu se míjíme. Po chvíli sezení vstávám, mám tvrdé nohy a potřebuju je znovu rozchodit. Jdu dál.

Do Grada zbývá několik kilometrů a já znovu vidím dva poutníky a tak se jich držím. Jdu tak, abych je měla stále na dohled a můj plán je, aby mě zavedli na nějaké albergue. Přicházíme do Grada, tempo bylo moc rychlé, tak funím, nohy mě bolí, ale nezastavuju. V aplikaci jsem si našla albergue a tím směrem se vydávám. Putníci jdou jinam. Přicházím kolem 13 hodiny do pensionu Auto Bar. Vcházím dovnitř, je tam bar a za ní starší ženy. Ptám se jich, zda tu může dneska přespat, sdělují mi, že ještě musí uklidit, ale poté mohou. Mají volný pouze samostatný pokoj. To vítám a ubytuji se. Pokoj je prý pro dav lidi, no nevím, na postely jsem se roztáhla sama a byla akorát 😀.

Vedle ubytování je supermarket, kde si kupuji první pořádné jídlo dne. Chorizo, prosciutto, pečivo a mé první pastel de nata. Zároveň beru také věci na večeři, zítřejší den a novou vodu. Na nákup chodím vždy s plátěnou taškou. Bolí mě tak moc nohy, že sotva chodím. Přicházím na ubytování a ptám se, zda budou vařit nějaké menu pelegrino, paní mi odpovídá, že ano, ve 20:00 hod. Podotýkám, že je stále kolem 13-14 hodiny.

Moje nohy jsou KO, už mám 4 hnusný puchýře, mám lýtka v ohni a v křeči. Chodím tak, že nemůžu pořádně pokrčit nohy a chůze je ala kačer, který se po💩al 😀.

Na ubytovně je ručník, tak používám jejich. Ráno mají od 6 snídani, tak se na ni zastavím a poté půjdu. Chybí mi teplé jídlo nebo pití. Těším se na další den, ale nevím, jestli tohle rozchodím. Beru si raději víc hořčíku a prášky na bolest.

Můj čas na ubytování byl většinou v podobném duchu, šla jsem se osprchovat, ošetřila si puchýře a namazala nohy, vyprala jsem si prádlo a pověsila ho, šla jsem nakoupit a poté zalezla do spacáku, jedla, psala si deník nebo poslouchala podcast. Psala si s rodinou a odpočívala. Kolem 18-20 hodiny jsem většinou usínala a ráno vstávala opět kolem 6 hodiny. Potřeba spánku byla na pouti velmi vysoká!

Pusť si video, kde je více záběrů z cesty.