#12 MÁ CESTA DO SANTIAGA- 8.- 9. DEN

Berducedo – Grandas de Salime

20 km

Na ubytovně jsem regulérně prostydla. Hnusně studená místnost mě rozsekala a já vychází nejenom bolavá, ale taká nachlazená.

Cesta je hezká, jako vždy se jde nahoru, dolů, hóóódně nahoru, pak dolů a tak pořád dokola. Příroda se střídá, ale dnes nás vítá krásný opak z mraků.

Po výšlapu na obří kopec po silnici jdeme na přírodní cestu, která se mění v kamennou. Ajaj, to není dobré na chodidla a kotník. Začínáme tento obří kopec sestupovat. Klesám chvíli a moje koleno toho má akorát dost. Bolí mě každé došlápnutí. Kochám se výhledy, které jsou dechberoucí. Nachvíli si sednu a sním si večeři ze včerejška. Mrakový opar mizí a objeví se řeka 😍. Cesta mě nepřestává překvapovat. Podívám se na druhou stranu přes řeku, kde je stejně velký kopec, jako na kterém jsem teď. To znamená, že tenhle musíme celý sejít, abychom přešly řeku a poté ho na druhé straně znovu vyjdeme nahoru. KDO TUHLE TRASU VYMYSLEL?!

Na druhém kopci vidím městečko, kam mám dneska dojít. Sestupování je nekonečné a mě přijde, že ho nikdy nesestoupím. Trvá to několik hodin. Koleno zuří. Kotník bolí. Jediné, co zvládám je pajdání. Jdou kolem mě poutníci a ptají se, zda jsem ok, říkám, že moc ne a popisuju, co mi je. Pán mi ukazuje, že má také zranění. Jdeme dál. Těším se na kopec nahoru, protože při něm noha tolik nebolí. Přání se mi splnilo a já po přechodu řeky začínám stoupat po asfaltce.

Dojdu do Grandas de Salime a mám chuť na soukromí. Jdu do hotelu a objednávám si pokoj. Mám nádherný výhled na kostelík. Součástí hotelu je tapas bar a malý ochůdek. Dávám si místní dobrůtky. Zbytek odpoledne trávím na pokoji a přemýšlím, že tu zůstanu ještě jeden den.

Ještě odpoledne se jdu zeptat, zda tu můžu zůstat další noc. Majitelé jsou velmi milí a říkají, že jasně, jen tenhle pokoj, už je rezervovaný, tak se budu muset přestěhovat na jiný. To mi nevadí. Příští den trávím část dopoledne v takovém společném obýváku a koukám na telku než se mi uklidí pokoj. Kromě tapas baru je tu malý obchůdek, kde mají NIC. Na jídlo jsou si koupila brambůrky, jeden jogurt, banány a něco sladkého. To jídlo mě tu už pěkně štve. V tapas baru si objednávám ještě bramborový koláč, který byl geniální. Výhled z druhého pokoje mám na kopec, který jsem včera scházela dolů. Výhledy jsou krásné. Tady bych klidně bydlela.

Jak vypadají nohy poutníka?

STRAŠNĚ. Fotky jsou pouze pro silné povahy.

Nateklé nohy, kotníky dvakrát větší. Puchýře už naštěstí jen 3, ale hnusné. Pocitově jsem se na nohy nemohla ani postavit. Bolelo mě absolutně všechno. Nejvíc koleno a kotník. Přechod hor mi dal zabrat. A klesání dolů?? To mě totálně rozsekalo.

Musím tu zůstat. Mám v plánu jednu noc, nakonec jsou to dvě noci. Dávám se dokupy, odpočívám, jím a připravuji se na pokračování.

Chce se mi pokračovat? NE! Pokračuju? ANO!

K dnešnímu dni jsem ušla 129 km, nejvyšší vrchol byl 1216 m, nastoupáno mám 5294 m a klesání bylo 4978 m.