Proč bych cestu Camino Primitivo nedoporučila všem?

Ušla jsem přes 200 km na trase Oviedo – Lugo, prošla si peklem fyzickým i psychickým. Svoji cestu jsem ukončila dříve (o tom píšu v předchozích článcích) a vím, že bych ji nedoporučila všem. Proč? Čti dál.

Na začátku to bylo o tom, udělat ten krok od snění k reálnému plánování a odjet. Dokázat si, že na to mám. Že to zvládnu. Že zvládnu ujít 20 km a více, i přesto mi to přišlo nereálné. To se mi splnilo, zvládla jsem to a vhledem k tomu, že TOHLE BYL MŮJ CÍL. Tak mi tolik nevadilo, že jsem do samotného Santiaga nedošla.

6 důvodů, proč trasu nedoporučuji všem

• chladnější počasí 🌧️🌦️: pokud se těšíš na trasu do prosluněného Španělska, pak tady narazíš. Ano, přes letní měsíce tu bude teplo. Ale na jaře a na podzim rozhodně zabal zimní rukavice a čepici! Zima a chlad mi při chůzi nevadí, naopak je vítám a jsem ráda, že mi takové počasí přálo. ALE! Co je náročné je chlad na ubytování. Mnohdy mi neuschly věci do druhého dne, topení na pokoji bylo jedno a topilo třeba hodinu. Kamenný dům se takhle neohřeje a já po celém náročném dni jsem se na pokoji třásla zimou. To mělo vliv na moji regeneraci a později také na nachlazení. Zima byla napříč albergue, penziony a hotely.
• nedostatek jídla 🍕🌭: tento bod bude asi pro každého jiný. Někdo s tím na trase problém mít nebude, někdo jo. Já jsem byla ten druhý případ. Když jsem přišla na ubytování chtěla jsem si jídlo nakoupit a sníst na pokoji, případně venku na sluníčku (to se stalo jen v jednom městě). V některých lokalitách obchod nebyl nebo byl, ale výběr jídla byl velmi tristní. Na jídlo si představuji například nějaké pečivo, šunku, ovoce a zeleninu. V některých menších obchodech měli jen banány, jogurt, chipsy, sladké nápoje a další blbosti. Jedna má reálné večeře vypadala takhle: chipsy, balené muffiny a džus. Na některých ubytováních také vařili. Přišla jsem většinou kolem 1 hodiny a někde jídlo již bylo, někde mi řekly, že až ve 20:00. Nebo jsi pro jídlo musel znovu do deště, bláta a vyjít kopec nahoru, dolů a pak zpátky dolů a nahoru. A věř, že tohle se ti fakt nechce. Hlavně, když už jsi po sprše, v teple a sušíš si mokré věci. Tohle vše pak znamenalo, že jsem si dostatečně nenakoupila na další den, protože jsem předpokládala, že tam něco bude, ale nebylo nebo bylo v blbý čas. Často se mi stávalo, že jsem se ten den pořádně nenajedla a to mělo opět vliv na celé mé tělo, ale také psychiku. Jít na nejdelší trasu- 25 km- přes hory jen s kinder čokoládou a jedním banánem bylo naprosto šílené. Ale, jak píšu. Někdo si třeba po celém dni chůze ještě v mokrých botech zajde někam jídlo koupit. Já jsem toho schopna nebyla.
• všude samí sportovci 🎯🥊: měla jsem pocit, že na trase jsou ultra sportovci a já. Každý tu běhal šílenými tempy. Denně ušli ještě víc kilometrů než já. Když mě předcházeli, tak jsem je během chvíle už neviděla. A je jedno, jestli to byli mladší lidi nebo senioři. Všichni byli ve skvělé kondici. Pro mě to znamenalo krásný prostor na práci se svými negativními myšlenkami o sobě. Práce na sobě a vlastních myšlenkách mě provázela celou cestou a musím říct, že jsem se díky tomu vrátila posilněná. Nechala jsem tam spoustu těhle nefunkčních a špatných přesvědčení o sobě a mém těle a díky tomu se mi šlo lépe. Počítej s tím, že porovnávání, soupeření tam bude. Je jen na tobě, jak se s tím popereš. Zda půjdeš přes své tělo, jen abys vyhrál nebo budeš tělo poslouchat a raději půjdeš pomalu a budeš mít prostor přemýšlet o tom, co si sám o sobě myslíš.
• terén: 🦽 věděla jsem, že jedu do hor. Věděla jsem, že to bude těžké. Věděla jsem, že mě čekají kopce. Ale to, co tam bylo jsem nečekala. Kopce jsou hodně dlouhé, strmé, náročné nebo krátké, ale výživné. Chodí se po silnici, kamenech, nezpevněném terénu. Tolik kopců v jednom týdnu jsem asi nikdy neušla. Když jsem se dívala na terén trasy, tak jsem si to nedokázala tolik představit. Byla to moje první pouť. Nyní, když budu plánovat další a uvidím podobný terén, už vím, jak náročné to bude a jak se na to budu muset připravit. Předtím to byly jen prázdné čísla. S tím se pojí poslední bod.
• příprava 🤸‍♂️🏋️‍♂️: rozhodně ti doporučuji nepodcenit přípravu, tak jako jsem ji podcenila já. Na všech blozích jsem četla, že trasu do Santiaga zvládne každý, že trénovat nemusíš. To je možná pravda, ale u jiných tras, které vedou jen po rovině. Trasa Camino Primitivo je náročná a jako trénink ti nedoporučuji jen pravidelnou chůzi, ale také chůzi do kopců. Před samotnou cestou jsem byla tři týdny nemocná a trénovala jsem pouze předtím (velmi zlehka). Není potřeba trénovat rok na trasu, ale třeba jednou týdně bych si šla vyjít rychlou chůzí několik kopců. Pokud sportuješ pravidelně, pak máš přípravu zmáknutou a můžeš rovnou vyrazit. Tento bod je spíše pro lidi, kteří mají sedavou práci, necvičí pravidelně a to v dlouhodobém měřítku.
• ploché nohy 🦶: co si myslím, že nepřispělo na mé trase jsou mé ploché nohy a s tím spojená špatná chůze. Proto ty bolesti kolene a kotníku. Pokud máš také ploché nohy, pak bych si před poutí zašla k fyzioterapeutovi a nechala si doporučit správné cviky, prošla správnou chůzi a držení těla a nechala si dát na míru kompenzační pomůcky, které tvým nohám uleví. Nohy na trati velmi trpí. Když se objeví zranění je to nepříjemné a cestu si tolik neužiješ. Samozřejmostí je dlouhodobá péče o správnou chůzi, jedna návštěva tě asi nespasí, ale lepší než nic.

Když na tyhle body budeš myslet a lehce se na ně připravíš, tak máš vyhráno. Nejhorší je jet do neznáma a pak čučet, kde to vlastně jsi. Výhledy na hory, z kopce jsou pastvou pro moji duši a tuhle trasu všem milovníkům hor doporučuji. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Nejenom, že jsem tam zapracovala na svých negativních přesvědčení o sobě (jsi líná, nic nedokážeš), tak jsem tam našla krásný vztah se svým tělem a jsem mu každý den vděčná, co vše dokáže.

Užij si trasu a pokud tě napadne nějaká otázka, ráda ti ji zodpovím. Buen Camino.