#15 MÁ CESTA DO SANTIAGA- 12. – 14. DEN

Baleira – Lugo autobusem a dvě noci v Lugu

10 km a poté návrat

Probudila jsem se opět do upršeného dne a cítím, že je něco špatně. Nachlazení stále pokračuje a já nemám energii vyjít. Znovu se dívám na taxík a rozhodnu se, že jím přejedu do Luga. Najdu také, že tu jezdí autobus, ale nerozumím tomu, kde najdu zastávku. Raději volím taxi. Volám, pán mi to zvedne, ptám se ho, zda mluví anglicky, něco drmolí. Nerozumím mu ani slovo, snažím se nějak domluvit, ale marně. Pokládám to. Tak tohle nepůjde. Ale jak se dostanu do města? Jsem už rozhodnutá, že pěšky nejdu.

Jdu z pensionu a potkám paní majitelku, ptám se jí, zda má číslo na taxislužbu, která umí anglicky. Ukazuje mi cedulky, ale poté řekne, že tady jede autobus za pár euro. Ukazuje mi zastávku. Před pár minuta mi jeden ujel, ale další jede za dvě hoďky. Moc ji děkuji a jdu si sednout nějak na snídani. V místním baru sedím, snídám a čekám.

Mám naštěstí hotovost na ubytko, tak tím zaplatím autobus. Co budu dělat dál? Nejspíš jednu nebo dvě noci přespím v Lugu, abych vyležela nachlazení a dala čas kotníku a pak budu pokračovat dál. Takový je plán.

Na autobus jdu čekat asi o 20 minut dříve, ať jsem v klidu. Postupně přichází několik místních. Přijede takový pidi bus, zaplatím a jedeme. Na další zastávce přistupují další dvě poutnice. Necítím se tak trapně. Jedeme, krajina ubíhá a já vidím značky trasy. Je mi smutno, najednou jedna kapka, pak další a pak regulérní pláč. Je to náročné. Jet vedle trati, po které bych chtěla jít. Je mi to líto. Brečím a je mi jedno, že jsem v buse plném lidí. Musí to ven.

Přes booking jsem si našla hotel kousek od centra a zarezervovala si dvě noci. Autobus by měl zastavit někde kousek. Těším se na postel a teplo!

Jdu na hotel, cestou si nakoupím zásoby jídla, abych už nemusela dneska vyjít ven. Na recepci mi paní říká, že ještě není spárovaná rezervace mezi bookingem a jejich systémem, tak mi dává jiný pokoj, který je prý apartmán a tam mohu zůstat. Otvírám dveře mého pokoje a tam velký obývák s kuchyní, koupelna a dvě ložnice. JE TOHLE SEN? A k tomu termostat, BYLA JSEM VYSLYŠENA, MÁM TERMOSTAT. Okamžitě si topím a jdu do teplé sprchy. Zalezu si do spacáku, jím dobroty (například pastel de nata), koukám na telku a odpočívám.

Tak tohle mi bodlo!

Druhý den jdu s UMYTÝMI VLASY prozkoumat město, chodím pomalu a bolí to, ale chci zůstat v pohybu. Objevila jsem jednu restauraci, kam si zajdu na oběd. Mají velký výběr a moc mu nerozumím, tak si dávám steak a hranolky. To je moje španělské jídlo 😀🍟🥩. V restauraci se necítím moc dobře, jsem tam sama a v trekovém oblečení. Tak si vychutnám jídlo a poté jdu pryč. Procházím si město a začne pršet. To už mě vůbec nepřekvapuje.

Dva dny volna mi bodly, je mi mnohem lépe. Noha sice bolí, ale je vidět, že si odpočinula a nachlazení je už mnohem lepší. Ale, celkově jsem taková už KO.

Lugo je hezké město, ale má také svoji odvrácenou tvář:

Vyfotila jsem na hotelu batohy. I takhle můžeš jít svoji pouť. Vezmeš si malý batůžek a zbytek ti dopraví na ubytování. Jednoho pána jsem takhle viděla jen s malým batohem a přemýšlela jsem nad tím, kde má všechny věci. Tak možná využívat tyhle služby.

V Lugu se kříží další trasy a do Santiaga již bude více hustší provoz, na to se netěším.

Regenerace proběhla úspěšně. Balím se a ráno vyrazím na další etapu.