Zuby čistíme denně, duši ne. Proč je duševní hygiena stále tabu?

Zuby si čistím každý den. Ráno a večer, bez přemýšlení, stejně jako si zavazuju tkaničky. Dvakrát do roka jdu k zubařce na prevenci a beru to jako samozřejmost. Nikdo se mě neptá, proč tam chodím, když mě nic nebolí. Je to přece normální.

Je to normální proto, že nás to tak naučili. Od dětství jsme slyšely, že zuby se čistí, že se chodí na prohlídky a že kdo to zanedbá, bude toho litovat. O tělo se starat umíme. Je vidět, dá se změřit a dá se o něm mluvit nahlas.

A duše? Ta vidět není. Na rentgenu se neukáže, na váze se neprojeví a v kalendáři nemá žádnou pravidelnou prohlídku. A tak se nám nenápadně vkrádá myšlenka, že když ji nevidíme, vlastně neexistuje.

Omyl.

Moje odpověď na otázku, jak se mám, bývala vždycky stejná: „Dobrý, jen toho mám moc.“ Je to věta, kdy si druhý řekne, jo má se normálně. Únava, podrážděnost nebo pocit, že se mi ztrácí radost, nebolí tak, abych nemohla pracovat. Říkala jsem si, že to přejde, že druzí to mají horší a že nemám právo si stěžovat. A tak jsem dál posílala e-maily, vařila večeře a kývla na další věc. Dokud se něco nezlomilo…

Nemyslím, že potřebujeme další povinnost v kalendáři. Spíš malou každodenní hygienu pro vnitřní svět, třeba jednu minutu u ranní kávy. Nic nehodnotit, nic nenapravovat, jen se zeptat: Jak mi dnes je? A zkusit neodpovědět „dobrý“.

Možná zjistíte, že vám je dobře. Možná ne. V obou případech budete vědět o něco víc než ten, kdo jen přeběhne další den.

Zuby si čistíme, protože víme, že na nich záleží. Co kdybychom stejně samozřejmě začali pečovat i o to, co není vidět?

Pokud chcete s denní péčí o mysl začít, ale nevíte jak, v online kurzu Klidná mysl se to za 4 týdny naučíte krok za krokem, s podporou skupiny i mojí osobní: << KURZ KLIDNÁ MYSL >>