Pět vteřin před výbuchem

Stála jsem v koloně a řidič přede mnou se rozhodl, že zelená ho nezajímá. Zatroubila jsem. Pak jsem zatroubila podruhé a ve zpětném zrcátku jsem zahlédla svůj obličej. Znala jsem ho, jen jsem ho neviděla takhle zlý.

Dřív by následovala sprostá věta, kterou bych nahlas řekla do prázdného auta. Pak by mi několik minut bušilo srdce a zbytek cesty bych si v hlavě přehrávala, jak je ten člověk hrozný. Do práce bych dorazila rozčilená kvůli někomu, koho už nikdy neuvidím.

Dlouho jsem si myslela, že agrese patří jiným lidem. Těm, kdo křičí, mlátí do stolu nebo se perou. Já jsem přece slušná. Jenže agresi neznáme jen v té nejhlasitější podobě. Je i v ostrém tónu, kterým křičíme na dítě. Je v ironické poznámce partnerovi. Je v tom, jak o sobě mluvíme, když něco nevyjde.

Společnost nás přitom učí, že vztek je buď slabost, nebo síla. Ženy se mají usmívat a zlost spolknout. Muži mají být tvrdí a zlost ukázat (ale zase ne moc). A tak ji jedni dusí a druzí zbytečně vystřelují. Naučit se s ní zacházet nás nikdo neučil.

Na kurzu mindfulness jsem pochopila, že mezi tím, co se stane, a tím, jak zareaguju, je malý prostor. Dřív tam nebylo nic. Dnes tam je asi pět vteřin. Zjistila jsem, že vztek nejdřív přijde do těla. Zahřeje se mi obličej, sevřou se čelisti a zrychlí se dech. Když si toho všimnu, mám možnost vybrat si. Nadechnu se, vnímám ruce na volantu a vidím, že řidič přede mnou jen rychle nezareagoval.

Nestávám se tím svatou. Pořád se zlobím, ale už mě to nevleče za sebou. Vztek přijde a odejde, aniž by ublížil mně nebo někomu dalšímu.

Možná nepotřebujeme ovládat své emoce. Stačí je zahlédnout dřív, než začnou ovládat oni nás.

Co se děje ve vašem těle v pěti vteřinách před výbuchem?

Chcete se naučit zastavit dřív, než zareagujete? V online kurzu mindfulness Klidná mysl se to za 4 týdny naučíte krok za krokem. Nebudete na to sama, budu vám k dispozici pro individuální podporu: vsimavyzivot.cz/kurz-klidna-mysl-5